Unesená

Takže s přidáním první povídky vyšla řada na mě.  Jen vás chci předem upozornit ať nečekáte za prvé nic světoborného a za druhé žádné BDSM. Ano, je to erotická povídka, ale podle mě 🙂  a ještě chci dodat, že jí v životě nikdo neměl číst, ale osmělím se 🙂 A teď už slíbená povídka.

Píše se rok 1829.

Jmenuji se Annabelle Blackmoorová, je mi 18 let a jsem dcerou markýze Blackmoora, který je ve společnosti velmi vážený. Rodiče mi vybírají manžela, hlavně aby byl co nejurozenější. Mnoho mužů mě už požádalo o ruku, ale já je všechny odmítla. Nemám chuť stát se ženou nějakého floutka a potom plnit jeho rozmary. Poslední co mě požádal o ruku byl hrabě Brighton, kterému je 23 let, je velmi pohledný, ale celkem nudný. Jen stále opakoval jak jsem krásná a že by si mě chtěl vzít. Odmítla jsem ho, jak jinak. Netvářil se však zklamaně, ale spíš jako, že si to nenechá líbit.

Dnes večer jsem byla velmi unavená, tak jsem si šla lehnout brzy. Ze spaní mě probudily nějaké zvuky, chtěla jsem vstát, ale někdo mi přiložil ruku na ústa.
„Ani muk, rozumíš?“ řekl.
Byla jsem tak vyděšená, že jsem přikývla. Zavázal mi pusu a oči, hodil si mě přes rameno a slezl z okna po provaze, po kterém vlezl i dovnitř. Dole čekal kůň, to jsem poznala podle toho, že když jsme se k němu přiblížili, tak zafrkal. Venku bylo poměrně chladno, měla jsem na sobě jen tenoučkou noční košilku. Posadil mě na koně a sám si sedl za mě. Nevěděla jsem kam jedeme, ale přišlo mi to, jako celá věčnost.
Když jsme po nějaké době konečně zastavili, sundal mě z koně a nesl v náruči pryč. Slyšela jsem jak otevírá dveře, potom mi někdo rozvázal oči, rozhlédla jsem se a byla to hezky zařízená místnost. Poté mi ten cizí muž rozvázal pusu.
„Poklekněte, madam.“
„Proč bych měla?“
„Řekl jsem poklekněte.“
Srazil mě k zemi až jsem vykřikla.
„Nech ji, postarám se o ni sám.“
Ten hlas mi byl povědomý, vzhlédla jsem tedy.
„Hrabě Brighton? Co to znamená?“
„To znamená má drahá, že potřebujete dostat za vyučenou.“
„Co prosím?“
„Prosíte mě? To už je lepší. Musím vás naučit lepšímu chování.“
„Jsem vychována velmi dobře. Takže mě pusťte domů. Nevím co je vám do mého vychování.“
„To nebude tak snadné má drahá, ale vynasnažím se z vás vychovat poslušnou manželku.“
„Manželku? A komu?“
„Mě přeci.“
„Já si vás nehodlám vzít.“
„Ani mě tak moc nezajímá co hodláte nebo nehodláte, ale já se rozhodl. A teď vstaňte.“
„Prosím?“
„Řekl jsem vstaňte, jste snad hluchá?“
„Ne to nejsem.“
„Tak udělejte co říkám.“
Vstala jsem tedy.
„Pojďte ke mě.“
Šla jsem k němu, on mě chytl za mou noční košilku a škubl, bylo slyšet trhání látky. Roztrhl ji a hodil na zem. Zakryla jsem se.
„Co si to dovolujete?“
„Teď se umyjte a oblékněte,“ dořekl a odešel.
Co se to děje? To je nějaký zlý sen? Tak proč se neprobouzím?
Umyla jsem se a oblékla a v tu chvíli vešel hrabě.
„To je mnohem lepší, pojďte se mnou. Jako má společnice se mnou budete trávit celý den, vlastně i noc.“
„No – noc?“
„Ano, slyšela jste dobře.“
„Prosím to nemůžete. Co má pověst?“
„Pověst? Co na ni záleží?“
„No, jednou se přeci budu chtít vdát, tak musím mít dobrou pověst, aby si mě někdo vzal.“
„Kdo myslíte, že si vás vezme, když každého odmítáte.“
„To je proto, že jsem vás odmítla? Omlouvám se, ale hrozně jste mě nudil.“
Chytil mě za ramena a zacloumal se mnou, v očích měl hněv.
„Co jste to řekla?“
„Já…já…“
Najednou mě políbil, přitáhl si mě do náruče a drtil mě v objetí. Bránila jsem se, tak mě nakonec pustil, ale bylo vidět, že se musí dost přemáhat.
„Bylo tohle také nudné?“
„Ne, prosím přestaňte.“
Znovu mě políbil, tentokrát byl ten polibek jiný, jemný. Zatočila se mi hlava, kdyby mě nedržel, upadla bych, takhle jsem jen klesla do jeho náruče. Odnesl mě tedy na lože.
„Odpočiňte si, drahoušku.“
Než odešel, tak mě políbil na čelo.

Pobývala jsem na panství hraběte tři měsíce, byl velmi milý, hodný, pozorný a někdy trochu panovačný. Ale mě to nevadilo, jelikož jsem poznala, že ho miluji. Svěřila jsem se mu.
„Já vás miluji už od doby co jsem vás poprvé uviděl. Požádal jsem vás o ruku, ale odmítla jste mě, cítil jsem se ukřivděný a řekl si, že bych vás měl potrestat, tak jsem vás unesl.“
„To jste mě unesl vy?“
„Ano, já.“
Objala jsem ho a on mě začal líbat.
Poddala jsem se vášni, která se ve mě rozhořela ve chvíli, kdy se mě dotkl. Ze rtů mi unikl tichý vzdech.
„Potřebuji tě,… Prosím, dovol mi milovat tě…“ řekl Peter.
„Ano.“
Nemohla jsem myslet na nic jiného než na jeho ruce, bloudící po mém těle, na jeho tichý šepot, na jeho vzrušující blízkost, na jeho vůni, která mě omámila.
Vzal mě do náruče a donesl do své komnaty. Hučelo mu v uších a jediné na co byl schopen myslet, byla touha ponořit se hluboko…hluboko…
Opatrně vydechl, aby mě prudkostí své vášně nevylekal. Prstem zatáhl za šňůrku od korzetu tím ho povolil a rozevřel ho. Zpod bílé spodní košilky prosvítala má ňadra s hroty bradavek, které přitahovaly jeho pozornost jako magnet. Byla jsem vzrušená, vnímala jsem na sobě jeho lačný pohled, napětí, potlačovanou chuť sevřít mě v mocném objetí.
Avšak nevrhl se na mě, jen se díval a pomalu, kousek po kousku odhaloval mou bělostnou pokožku. Laskal mě konečky prstů, pozorně sledoval každou mou reakci, vrýval si do paměti každý můj nádech.
„Jsi nádherná,“ vydechl, když jsem před ním stála zcela nahá.
Nezakrývala jsem své tělo, naopak, vychutnávala si jeho obdiv. Uložil mě na lůžko a rychle se svlékl, jak byl nedočkavý. Políbil mě na rty, rukama bloudil po místech, která dosud obdivoval jen očima, dokud jsem se mu nehty nezaryla do kůže.
„Ach,“ vykřikla jsem, když mě celou naplnil. Oči se mi rozšířily překvapením, v hrdle uvízl vzlyk, když se mým tělem začala šířit mohutná vlna slasti.
Jeho ruce, ústa a jazyk mě přiváděly k šílenství.
Snažil se udržet rytmus, ale jakmile začal vnímat silné stahy v mém nitru, nedokázal už čekat. Přestal se ovládat a dal se unášet vášní stejně jako já. Měla jsem pocit, že se vznáším a slast, která se stupňovala s každým jeho vniknutím do mého těla, mě dočista přemohla. Přestala jsem vnímat okolní svět. Pocit dokonalého naplnění mě vynesl až na vrchol. Křičela jsem a křečovitě se ho držela.
„Lásko,“ slyšela jsem ho jako z dálky.
„Jsi v pořádku?“
„Bylo to krásné,“ řekla jsem a políbila ho.
Objal mě.
„Co nejdříve se musíme vzít, má zlobivá lásko. Jen budu muset sehnat zvláštní povolení k sňatku.“
„Ano,“ to bylo vše co jsem řekla a úplně to stačilo.
Spolu v objetí jsme oba usnuli.

Druhý den požádal mého otce o mou ruku a doslat svolení. Peter si mě chtěl vzít brzy, nakonec byla svatba za čtyři dny díky povolení.