Reaven: V drožce Doktor řekne kočímu adresu a ty si užíváš jízdu. Dlouho už si nebyla venku a ještě déle v drožce.
Darkmina: ‚Je to příjemný pocit a jsem moc ráda, že mi to bylo umožněno. Moc se těším na události tohoto večera. A ještě lepší je, že to prožiji s panem Doktorem.‘
„Chci vám moc poděkovat, že jste s sebou vzal mě. Moc si toho vážím.“
Reaven: „Nemusíte mi děkovat. Ve vaší léčbě je třeba, aby jste se dostala i ven do společnosti. Proto si užívejte dnešního večera.“ Pak už jedete mlčky. Drožka zastavuje na okraji města u velkého domu.
Darkmina: Pan doktor vystoupí a potom pomůže vystoupit mě. Nabídne mi rámě a spolu vstupujeme do chodby toho domu. Je tam už mnoho lidí, jsou tam mladí, ale i staří. Většina zná pana Doktora a tak se spolu pozdraví, potom se dívají na mě, on mě představuje jako svou přítelkyni. Blížíme se ke vstupu do sálu.
Reaven: Sál je to prostorný. Doktor se stále baví s dalšími lidmi a ty tak máš prostor se pořádně porozhlédnout.
Darkmina: ‚Je to vážně velký sál a lidí už je tam spousta a stále další přichází. Pan Doktor je stále v obležení nějakých lidí, většinou mužů, ale i pár žen se s ním dá do řeči. A ty ženy jsou vážně moc hezké, s nimi se nemohu rovnat. Je mi trošku smutno, ony mě úplně zastíní. Vypadám jak chudá příbuzná. Přitom ty šaty co mám na sobě jsou moc hezké a i já nejsem ošklivá, proč se tedy cítím tak méněcenná?‘
Z mých úvah mě vytrhne Doktorův hlas, něco mi říkal, ale já ho nevnímala.
„Omlouvám se, ale neposlouchala jsem, co jste říkal?“
Reaven: „Říkal jsem zda by jste si nechtěla zatančit?“
Darkmina: „Ach, jistě. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy tančila. Miluji tanec. Máte také rád tanec?“
Reaven: „Rád si zatančím v dobré společnosti.“ Chytne tě za ruku a doprovodí doprostřed sálu.
Darkmina: Orchestr začne hrát a všechny páry začnou tančit. Je to vážně krásné, nechat se unášet v rytmu hudby. Pan Doktor je skvělý tanečník.
„Tančíte moc dobře, pane Doktore.“
Víc jsem se k němu přivinula a užívala si jeho teplo. ‚Moc hezky voní.‘ Přičichnu k němu.
‚Ach ne, on si toho všiml.‘
„O-omlouvám se.“ Cítím jak rudnu.
Reaven: „Doufám, že se vám líbí můj nový parfém. “ prohodí a usměje se. „Po téhle písni mne budete muset omluvit, budu zde mít pracovní schůzku. Tak se tu pak můžete pěkně porozhlédnout. Nepokoušejte se však utéct.“
Darkmina: „Ano, moc hezky voní. Jistě, nedělejte si starosti, nějak se zabavím.“
‚Snad tedy.‘
Bohužel píseň skončila a pan Doktor mě opustil, bylo mi to líto. Ale budu to muset nějak vydržet.
„Smím prosit?“ Z mého přemýšlení mě vytrhl hluboký hlas. Otočila jsem se a spatřila mladého a velmi hezkého muže.
„Ano. „
Začali jsme tančit.
‚Alespoň mi nebude tak smutno.‘
Ten mladík se představil jako lord John Cavendish, byl velmi milý společník. Ani nevím jak dlouho jsme spolu tančili, ale alespoň jsem nezůstala osamělá.
Reaven: Tancujete dlouho. Bavíte se a je vám dobře. Úplně na Doktora zapomeneš. Pak ti lord nabídne zda nechceš doprovodit domů.
Darkmina: „Děkuji, ale já doprovod mám. Řeší zde své obchody, čekám na něho.“
Reaven: Lord vypadá zklamaně. Ale nakonec odejde. V tom tě někdo uchopí zezadu za ruku a zatáhne za roh. Je to Doktor. „Tak koukám, že jste nemeškala. Zatímco jsem byl na schůzce, tak jste si tu už našla přítele. Nějakou dobu vás již pozoruji. Čekal jsem zda s ním i odejdete. Vypadá to, že alespoň máte trochu rozumu.“
Darkmina: „Vylekal jste mě. Ale to bylo zcela nevinné, jen jsme tančili a povídali si. Vy jste tady stejně nebyl a tak jsem se chtěla zabavit. A neodešla bych s ním, to bych si nedovolila. Vy se zlobíte? Vždyť jsem nic neprovedla, nebo ano?“
Reaven: Doktor se trochu uklidní. „Pojďte, rád bych vás představil pánům, se kterými spolupracuji.“
Darkmina: Nechala jsem se vést.
‚Proč mě chce představovat svým kolegům? A to mě chce představit jako svou pacientku a říct jim jaké dělám pokroky? Je to zvláštní.‘
Reaven: Dojdete do pracovny, kde je několik mužů. Všichni si tě se zájmem prohlížejí. Začnou ti klást všechny možné otázky. Zda si ze svého včerejšího vystoupení a následných orgií něco pamatuješ. Zda to bylo opravdu dobrovolné a zda se ti to líbilo a tak.
Darkmina: ‚To jsou ti muži ze včerejška. To jsou jeho kolegové? Jsou to také doktoři? Nelíbí se mi ty jejich pohledy, chtěla bych od nich pryč.‘
„Ano, pamatuji si to. Ale doufám, že se na mě nebudete zlobit, ale jsem trochu unavená.“
‚Už ty muže nechci vidět.‘
Reaven: Muži čekají stále i na ostatní odpovědi.
Darkmina: „Prosím, mohl by jste mě odvést, rozbolela mě hlava.“
Reaven: Doktor se přestává usmívat a jeho tvář tvrdne. „Odpovězte zdejším pánům a můžeme odejít“
Darkmina: ‚Zřejmě mě rád ponižuje.‘
„Ano, všechno si to pamatuji i když bych na to nejraději zapomněla. Jestli to bylo dobrovolné? Na to by jste se měli raději zeptat pana Doktora, protože ten mě zcela ovládá. A jestli se mi to líbilo? Aby ne, když mě k tomu donutil. Jste spokojeni? Doufám, že ano, protože už bych vážně ráda odešla.“
‚Pan Doktor si zřejmě myslí, že si ze mě udělal jen takovou nemyslící hračku, ale to se spletl. Protože já si pamatuji úplně všechno. A nebaví mě se před někým předvádět jako nějaká atrakce. Raději bych šla domů k rodičům.‘
Reaven: Odpovědi očividně potěšili jen z části. Doktor tě pošle za dveře. Slyšíš zvýšené hlasy, ale nerozumíš jim. Pak tě už jen popadne a odvede do drožky. Celou dobu na tebe nepromluví. Nakonec opět končíš ve své cele s maskou přes obličej a kalhotkami, které tě tak zaplňují.
Darkmina: ‚Už to nechci prožívat. Vždyť jsem zdravá, nemocná nejsem. To spíš tady onemocním a nebo se vážně zblázním. Tak ráda bych šla domů. Ze začátku to tady bylo zajímavé, ale teď už mě tady nic netěší. Nechci být ničí loutka. Až se odtud dostanu, zažádám o rozvod. Sice to bude skandál, ale nějak to zvládnu.‘
Reaven: Ráno jak už je pomalu rutinou tě čeká po snídani sprcha a pak čekáš na pohovor s doktorem.
Darkmina: ‚Doufám, že se s panem Doktorem nějak domluvíme a třeba mě pustí domů. To bych byla moc ráda.‘ Čekám na něho až přijde. Po chvíli jsou slyšet kroky a vážně je to on.
Reaven: Stále se netváří moc přívětivě. Posadí se za stůl a řekne: “ Včera jste mne zklamala. Doufal jsem, že se vám zde již líbí. Že chápete svou situaci. A především, že vám mohu důvěřovat. Spletl jsem se nejspíše ve všem. Zřejmě budeme muset přitvrdit.“
Darkmina: „Ale mě vážně nebylo včera vůbec dobře a proto jsem neměla vůbec na nic náladu. Omlouvám se, že jsem vás zklamala, ale nechci ztratit vaší důvěru. Prosím můžeme pokračovat tam kde jsme skončili. Prosím, dejte mi ještě šanci, abych vás mohla přesvědčit. Prosím.“
Už to nemohu vydržet a po tvářích mi začnou stékat slzy.
Prosím.“
Reaven: Vypadá to, že Doktor na chvíli pookřeje, ale nakonec řekne. „Věřte, rád bych, ale co bych to byl za lékaře, kdybych do toho tahal city.“
Darkmina: „Vy ke mě také něco cítíte a záleží vám na mě, že ano? Cítím to z vás. Prosím, jen jednou udělejte výjimku. Prosím.“
Reaven: „I kdybych chtěl nemůžu. Moje pověst by utrpěla. A navíc nemůžu se citově zaplést s pacientem.“
Darkmina: „Ale vždyť by se to nikdo nedozvěděl. Já bych to nikomu neřekla. Takže vy ke mě nic necítíte?“
Reaven: „Na to vám nemohu odpovědět a nemohu nic riskovat. Zatím sám nevím jestli vás mohu i nadále léčit nebo vás nepředat do jiného ústavu.“
Darkmina: „Ale to přeci nejde. Já vás miluji a nechci o vás přijít, prosím nějak to určitě půjde.“
Reaven: „Bohužel nepůjde. Zatím ve vaší léčbě budu pokračovat osobně, ale vzdejte se nadějí na mne.“ řekne se smutným tónem.
Darkmina: „Dobře, jak chcete.“
Reaven: „Jsem rád, že jste to pochopila a že můžeme pokračovat v naší spolupráci.“ řekne už klidnějším hlasem.
Darkmina: „Jistě.“
‚Jak chce, rozhodně nebudu nikomu podlézat.‘
Reaven: „Myslím tedy, že to s vámi ještě zkusím. Dnes zkusíme trochu něco jiného. Jděte prosím zde s Isabell, ona vás připraví. Co by jste řekla, kdyby jsme se šli projít jen mi dva?“
Darkmina: „Myslíte ven? Moc bych se chtěla podívat ven. Cítit čerstvý vzduch a vůni květin.“
Jdu tedy s Isabell.
Reply