Nabíječ je první kniha ze série Cocktail od autorky Alice Claytonové.

Anotace:

První noc ve fantastickém novém bytě v San Francisku Caroline začíná tušit, že za chvíli bude znát – ehm – milostný život svého tajemného souseda lépe než vlastní… boty. Díky stěnám tenkým jako papír a Nabíječovým atletickým výkonům slyší nejen jeho postel, narážející s železnou pravidelností do zdi ložnice, ale i bouřlivé ohlasy snad celého zástupu žen, které si do ní vodí. A zatímco je Caroline v tomto směru momentálně „na suchu“, uvědomí si, že jí ve spánku brání nejenom bušení do zdi, ale i její divoké představy. Když jedna ohlušující noc střídá druhou, netrvá dlouho, Caroline rupnou nervy a oděná jen do své sexuální frustrace a růžové noční košilky se „proklínanému“ Nabíječi konečně postaví tváří v tvář. Není divu, že jejich noční potyčka v nastalém napětí zažehne jiskru…

Tuto knihu mi doporučila kamarádka a musím říct, že je vážně úžasná a nelituji, že jsem ji přečetla. Líbila se mi  také proto, že je vtipná, jen tak pro nic za nic neobsadila druhé místo v kategorii Nejvtipnější kniha roku 2013.

Dočteme se zde o Carolininých životních, ale i sexuálních trampotách. Ale pokud čekáte, že je kniha hlavně o erotice, musím vás zklamat, protože své místo zde má i romantika. Ale rozhodně autorka nešetří erotickými scénami, které jsou sice převážně ke konci knihy, za to jsou velmi podrobné.

K příběhu:

Carolin se přestěhuje do nového bytu se svým kocourem Clivem, pracuje jako interiérová designérka. Svou práci má ráda, velmi jí baví. První noc v novém bytě ji probudí velmi specifické zvuky z vedlejšího bytu. Snaží se je nevnímat, ale moc to nejde. Když už se to opakuje několikátou noc po sobě a není to jen bouchání do zdi, ale i hihňání, plácání po zadku a mňaukání, podle toho vzniknou velmi vtipné přezdívky aktérek a právě i ta pro hlavního aktéra, bez kterého by to samozřejmě nešlo. Carolin vypění a vyběhne ze svého bytu na chodbu jen v růžové noční košilce a jako smyslů zbavená bouchá pěstí do sousedových dveří. Po chvíli jí přijde otevřít jen omotaný prostěradlem, ale stále „připraven“.

Od té osudné noci se však mnoho zásadního změní, jak v životě Carolin neboli Růžové košilky a Simona neboli Nabíječe.

Cituji:

„Ó bože… Simone… to je… krása… nepře… stávej… nepře… stávej…“

Zvuky, co mi vycházely z pusy, jsem za žádnou cenu nedokázala zadržet a sténala jsem čím dál hlasitěji. Bylo to tak příjemné, tak příjemné, tak moc, moc příjemné, tak blízko, tak blízko…

A pak se ozvalo vřeštění. Jenže ne moje.

Koutkem oka jsem zahlédla, jak po pokoji letí něco jako chlupatá raketa.

Střemhlav jako bomba se na Simona vrhl Clive, skočil na něj zezadu a zaryl mu drápy do ramen.

Konec citace

Carolin mi byla velmi sympatická, jako hlavní hrdinku jsem si jí okamžitě oblíbila. Její vtip se mi moc líbil. Byla krásná, úspěšná, co víc by si mohla přát? Já vím, ztracené Óčko.

A Simon? Prostě sexuální mašina 🙂

I ostatní postavy mi byly sympatické (až na Kulometa 😀 )

Ještě se mi moc líbilo, jak společně stále používali dvojsmysly, to mě vždycky pobavilo.

Líbila se mi i výměna esemesek mezi hrdiny, ta to oživila ještě víc.

Jako takové menší negativo bych uvedla stále opakující Ztracené Óčko (když píšu stále, neznamená to, že to bylo na každé stránce, ale stejně bych jich pár ubrala).

Konečný verdikt:

Ale stejně nejlepší byl kocour Clive, to byl vážně řízek 🙂