Anna a Doktor 8. část

Reaven: Isabell tě vysvlékne. Když jsi nahá, pomůže ti navléct kalhotky. Kalhotky jsou z materiálu, kterému Doktor říká Latex a navíc jsou tam i dva umělé penisy. Jsou poměrně velké a tak i když už jsi zvyklá na umělé penisy z předchozího nošení podobných kalhotek, tak ti chvíli trvá je nasadit. Nedokážeš si moc představit jak by si takhle mohla chodit. Nestačíš ale nad tím moc dumat, protože Isabell ti již pomáhá i do dalšího latexového kousku. Ten zakrývá téměř celé tvé tělo. Kouká jen hlava a ruce. Je strašně těsný, takže ty umělé penisy se zanořují ještě hlouběji. Při každém rychlejším pohybu zavzdycháš. Pak přijde na řadu korzet, utažený tak že stěží dýcháš. Pak ti Isabell pomůže do poměrně vysokých bot na podpatku. Takové jsi na noze neměla. Bojíš se, že spadneš. Pak ti jen pomůže Isabell navléci se i do klasických šatů, které jsou vhodné pro dámy. Když je vše hotovo v zrcadle vidíš jen, že jsi krásně oblečená. Klasicky tak jako by vešla kterákoliv žena. Šaty jsou až na zem a tak ani nejsou vidět ty vysoké boty. A latex nikde také vidět není. Neustále ho však na sobě cítíš. Jak tě obepíná. A především cítíš umělé penisy, jak se v tobě při každém kroku pohybují. Brzy zjišťuješ, že při každém pohybu mají tendenci vyklouznout. Ale to se jim vždy povede jen o kousek, latex je ihned silou vrátí zpět. Tak ti přijde, že se v tobě při chůzi pohybují tam a zpět. V podstatě jen při cestě s Isabell zpět k Doktorovi přestáváš vnímat své okolí a vyklouzne ti i pár slastných vzdechů. K orgasmu to však nestačí.

Darkmina: ‚Jak jsem si jen mohla myslet, že by to byla obyčejná procházka?
Nemohu pořádně myslet, protože jsem vážně pořádně vzrušená a nadržená. Pan Doktor ví jak na mě. Ale stále nedokážu pochopit, proč mě odmítá, vím že ke mě něco cítí a že mu nejsem lhostejná. Tak proč se tomu brání?‘ Když dojdu k panu Doktorovi, tak si mě prohlédne, líbí se mi jak si mě prohlíží. V jeho očích spatřím touhu, vášeň a ještě něco, ale než mohu určit co to je, tak to zmizí.

Reaven: Pak tě Doktor doprovodí do drožky a vyrazíte. Jedete poměrně dlouho, nebo ti to alespoň přijde. Protože jen cesta v drožce je díky kalhotkám dost vzrušující. Nakonec zastavíte u okraje Londýna u parku. Vystupuješ celá rudá z toho vzrušení a studu co řeknou ostatní jestli to poznají.

Darkmina: ‚To drkotání v drožce ještě umocňuje mé vzrušení. Myslím, že si mého stavu všiml i pan Doktor. Když si myslí, že se nedívám, pozoruje mě. Moc ráda bych věděla co se mu honí hlavou.‘
Konečně zastavíme a mohu vystoupit.
‚Snad to na mě nikdo nepozná, musím se chovat naprosto normálně.‘ Pan Doktor mi nabídne rámě a já se do něho s radostí zavěsím.

Reaven: Procházíte se téměř celé odpoledne. Jsi ráda za Doktorovu oporu, protože jinak by si už nejspíše dávno spadla kvůli těm botám. Často si i sedáte, aby jsi si mohla odpočinout. Netrvá to dlouho a přestáváš se bát, že by někdo mohl zjistit že máš na sobě ty zvláštní věci. Dokonce i při jedné delší chůzi tě přepadne orgasmus.

Darkmina: ‚Ano, jsem vážně ráda, že tady mohu být s Doktorem. Protože jemu mohu důvěřovat.‘ Procházíme se společně a když si nás nikdo nijak zvlášť nevšímá, mohu se uvolnit. A to uvolnění má za následek takový orgasmus, že se musím Doktora chytit mnohem pevněji a držím se ho téměř křečovitě. Orgasmus projde mým tělem jako blesk, je to nádhera. Když se znovu uklidním, všimnu si, že mě Doktor pozoruje.

Reaven: K večeru je to již k nevydržení. Jsi hrozně vzrušená. Odcházíte z parku jako jedni z posledních a Doktor tě pozve na zákusek.

Darkmina: ‚Ráda bych, aby toto mučení přestalo a já mohla ulevit svému vzrušení. Je to vážně k nevydržení.‘

Reaven: Zákusek si ani moc neužíváš. Víš, že je dobrý, ale kvůli vzrušení se nesoustředíš. Vidíš jak tě Doktor pozoruje a očividně z tvého utrpení má radost.

Darkmina: ‚Proč mě tak mučí? Dělá mu to vážně takovou radost, když může někoho ponižovat? Vzrušuje ho to?‘
Malinko si poposednu, nejen kvůli svému nepohodlí, ale také proto, abych lépe viděla na Doktora. Lépe řečeno na jednu jeho část. Dříve bych se styděla o tom jen uvažovat, ale dnes mi to nedělá problém. Všimne si mého pohledu a já si nemohu nevšimnout boule, která přitahuje můj pohled. Také se nepatrně zavrtí a snaží se schovat své vzrušení, ale přede mnou se mu to nepovede, vidím mu to v očích.

Reaven: „Tak jak se vám líbil dnešní den?“ ptá se Doktor, když jedete po dezertu v drožce zpět do ústavu.

Darkmina: „Moc se mi to líbilo. A vám také, že?“
Vyzývavě se na něho usměji.

Reaven: „A jaké jsou ty kalhotky? A co říkáte na to, že jste v latexu téměř celý den? Jaké to je?“

Darkmina: „Je to velmi příjemné, cítím se tak plná. Nedokázala jsem si představit, že by to mohlo být tak skvělé. Vždyť, kdyby na to někdo přišel, tak by to bylo dost nepříjemné. A celý den v latexu je zajímavý, je to jako má druhá kůže. Sice je mi dost teplo, ale jinak je to dobré. A co budeme dělat dál pane Doktore?“

Reaven: „Myslím, že je čas se vrátit. Nebo nejste po dnešku unavená? Je přeci pomalu čas na umytí a pak čas na to jít do postele.“

Darkmina: „Ano, jistě. Zapomněla jsem kolik je hodin, vůbec jsem na čas nepomyslela. Omlouvám se. A co je na programu zítra, tedy jestli se mohu zeptat.“

Reaven: „Zítra na vás nejspíše čeká masážní terapie. Budete mít možnost vyzkoušet si ji jako první.“

Darkmina: „To zní zajímavě, už se těším. A ještě jsem se chtěla zeptat, jestli už se na mě nezlobíte? Doufám, že ne, protože by mě to moc mrzelo. Myslím, že spolu vycházíme velmi dobře, že ano?“

Reaven: „Myslím že dnešek byl poměrně vydařený. Ale prosím nemluvte jako o nás. Vy jste má pacientka a je to. Nechtějte abych vám to musel neustále opakovat.“ Pak už přijíždíte zpět k ústavu.

Darkmina: „Ale to jste mě špatně pochopil. Já myslela jestli už se na mě nezlobíte kvůli tomu jak jsem před tím byla neposlušná. Víte mrzí mě to. A za dnešek vám moc děkuji, bylo to vážně hezké.“
Doktor mi pomůže vystoupit a vede mě k ústavu.

Reaven: „Ano dnes jste si vedla velmi vzorně a očekávám to i do budoucnosti. To co se stalo jsem ochoten přehlédnout.“

Darkmina: „To jsem moc ráda a budu se snažit do budoucna, aby jste se mnou byl spokojen.“

Reaven: Doktor tě doprovodí až do tvého „pokoje“ a tam se s tebou rozloučí. Jsi poměrně zmatená, protože stále jsi oblečená a stále máš v sobě ty umělé pyje.

Darkmina: ‚To se dneska nebudu svlékat? Ráda bych se umyla‘
„Pane Doktore dneska se nebudu mýt?“

Reaven: Doktor tam však již není. Chvíli čekáš, bojíš se totiž, že by za to, že ses pokusila svléknout sama mohl následovat trest. I když tvůj chtíč tě láká k tomu, aby si se pokusila vysloužit trest a ulevit si tak od toho nekonečného vzrušení. Než se však rozmyslíš vchází Isabell, která tě odvádí do sprch. Tam ti pomůže z šatů latexu i kalhotek. Najednou se opět cítíš prázdná. Chceš, aby tě něco vyplňovalo.

Darkmina: ‚Ještě, že jsem se nepokusila svléknout, zas bych za to byla akorát potrestána.‘
Moc ráda se umyji, potom se utřu a čekám na další instrukce.

Reaven: Jsi po důkladné koupeli opět odvedena do své cely. Tam ti však Isabell řekne, že se máš otočit směrem ke zdi. Spoutá ti ruce a vytáhne ti je nahoru. Pak ti spoutá i nohy. Dá však mezi ně tyč a ty je tak nemůžeš dát k sobě. Pak ti ještě trochu povytáhne ruce. Musíš tak stát na špičkách s doširoka roztaženýma nohama. Kvůli rukám se nemůžeš ani otočit. A pak je zase klid.

Darkmina: ‚Co se asi bude dít?‘ probíhá mi v mysli. Jsem napjatá na další dění a i nedočkavá.