Tak po delší době přidáváme další část naší společné povídky. Sice jste si o ní nenapsali na blogu, ale zájem o její pokračování byl. Tak je tady druhá část.
Reaven: Netrvá to dlouho a vejde poměrně mladá dívka. Určitě není starší než ty. Jde pomalu, protože má poměrně velké podpatky. Na sobě má pouze korzet a dlouhé punčochy. Vypadá jak z nějakého domu pro pány, o kterých jsi slyšela. Všimneš si ale i koženého obojku, připadá ti to jak pro psa a kožených pout na rukách i nohách. Nejsou však spojené a tak neomezují pohyb. Když dojde až k tobě zašeptá jen. „Pán nakázal aby jste se pořádně umyla, mám vám s tím pomoci. Prosím nebraňte se. Ani se mě na nic neptejte. Jinak budu bita. Nesmím s vámi mluvit.“ Pořád se po očku pootáčí ke dveřím, ze kterých přišla.
Darkmina: ‚Když přijde ta dívka, nedokážu od ní odtrhnout oči. Ještě nikdy jsem neviděla takto někoho oblečeného. Vždyť to je hanebné a vulgární. Už mi to pomalu dochází, tohle není žádné sanatorium, ale obyčejný bordel. Pokud ze mě chtějí udělat takovou jako je ta dívka, tak to se vážně zmýlili. Musím odtud utéct.‘
Reaven: Zatímco přemýšlíš vezme dívka mýdlo a začne tě s ním omývat. Nejprve záda. Ač ti to přijde jako něco zakázaného ten pocit se ti líbí. Ze zad přejede dívka přes tvůj zadek, kde se nějakou chvíli zastaví až k nohám. Pak si tě otočí a začne se věnovat tvým prsům. Nikdy si nic takového necítila, ani od manžela. Je to tak krásné. Všimneš si, že tě tělo zradilo. Především tvé bradavky. Najednou cítíš její ruku v klíně. Zavřeš oči. A najednou je ruka pryč.
Darkmina: Nejprve jsem se chtěla bránit, nechtěla jsem, aby na mě sahala. Ale když se mě dotkla, už jsem chtěla, aby nepřestávala. Nikdy se mě takto nikdo nedotýkal, bylo to něco nového a příjemného. Tento pocit pro mě byl nový a chci víc. Jenže když to začínalo být velmi příjemné, najednou byl konec. Otevírám oči.
Reaven: Dívka vypne vodu a stále ještě mokré ti pokyne, aby jsi ji následovala.
Darkmina: ‚Alespoň bych se mohla osušit. Je mi zima. Kam mě to asi vede?‘
Reaven: Dívka tě odvede do vedlejší místnosti. Je menší než ta se sprchou. Uprostřed je zvláštní křeslo. Mlčky ti pokyne, aby ses do něj posadila.
Darkmina: Následuji ji do místnosti. „Nemohla bych se alespoň obléct? Je mi zima.“
Reaven: Dívka jen zavrtí hlavou a opět ti pokyne, aby jsi se posadila na křeslo. V očích jí vidíš strach a prosbu, aby jsi neotálela.
Darkmina: Když vidím jak je dívka vyděšená, tak raději poslechnu. Nechci aby byla kvůli mě potrestána. Posadím se do křesla a čekám co se bude dít.
Reaven: Křeslo tě zastudí. Pak dívka vezme tvoje ruce a dá ti je za hlavu. Pak už jen cítíš jak se kolem nich stahují kožené pásky. Teď s rukama nemůžeš ani pohnout.
Darkmina: Začínám panikařit, proč musím být spoutaná? Vrtím se a snažím se osvobodit. Co to znamená? Proč musím být spoutaná?
Reaven: „Pššš“ snaží se tě dívka uklidnit. A umlčí tě polibkem. To tě zaskočí.
Darkmina: ‚Co to? Ona mě právě políbila? To se smí, aby se dvě ženy líbaly? Nikdy jsem o tom neslyšela.‘ Jsem tak zabraná svými myšlenkami, že nevnímám dění kolem sebe.
Reaven: Ani si toho nevšimneš a dívka ti vezme jednu nohu kterou upevní na zvláštní držadlo, kterého sis předtím nevšimla. Nohu opět upevní pásky tak, že nohou nemůžeš pohnout. To samé udělá i s druhou. Nyní sedíš na křesle, tedy spíše skoro ležíš. Ruce napnuté nad hlavu a nohy doširoka roztažené.
Darkmina: Když jsem spoutaná, že se nemohu téměř pohnout, tak už se mi to moc nelíbí. Bojím se toho co bude následovat, nikdy jsem nic takového nezažila. „Co to se mnou provádíte? Proč to děláte? Pokud mě pustíte, tak vám zaplatím.“
Reaven: Vidíš že i dívce to není příjemné. Přesto však ještě přidává pásek pod prsy a těsně nad boky. Jediná část těla, která se tedy ještě může hýbat, kromě prstů, je hlava. Když dívka zkontroluje že jsou všechny pásky dotažené tak odejde.
Darkmina: „Nechoďte pryč, nenechávejte mě tady samotnou. Prosím.“ Ale i přes mé žadonění dívka odešla. Mám strach co se mnou budou dělat, nedokážu si představit na jakou proceduru potřebuji být takhle svázaná. Jen bych chtěla, aby mi to někdo alespoň vysvětlil.
Reaven: Netrvá to dlouho a hned se dívka objevuje zpátky. Popravdě se ti uleví, když jí vidíš. Nese nějaký kýbl. Chvíli něco dělá mimo tvůj výhled. „Prosím, snažte se co nejméně pohybovat“ zašeptá. A pak bez varování nanese pěnu na tvůj klín.
Darkmina: Jsem ráda, když vidím, že se dívka vrací. Nějak mi je ze všech lidí co jsem tady zatím poznala sympatická. Ale na co má ten kbelík a co v něm asi je?
„A co budete dělat?“ Jen co jsem dořekla, cítím něco studeného na intimním místě.
Reaven: Začíná ti docházet co chce dělat. Pomalu a opatrně tě začíná v okolí klínu holit.
Darkmina: ‚Ale tohle je přeci prapodivné, nikdy jsem o nikom neslyšela, že by tohle dělal. Žádná má přítelkyně ani matka tohle nedělaly. Není to špatné?‘ „Slečno, proč tohle děláte? Prosím, odpovězte.“ ‚Začínám asi vážně šílet, protože nic není snad horší, když s vámi nikdo nemluví.‘
Reaven: Dívka neodpovídá jen se soustředí na práci. Když nepřestáváš žadonit, trochu se k tobě nakloní a zašeptá „Odpusťte mi slečno, ale opravdu s vámi nemohu mluvit, dělám jen to co mi Doktor přikáže.“
Darkmina: ‚Snažím se vžít do situace té dívky, je mi jí vlastně líto. Musí vykonávat rozkazy, které dostane, takže nakonec na tom o moc líp než já není. Dobrá, tato dívka mi nepomůže, budu tedy muset počkat na doktora. Jsem tedy vážně zvědavá co za pokusy se mnou bude provádět. Myslím, že horší než můj manžel nebude, protože pokud se mě bude chtít zmocnit násilím, tak na to už jsem zvyklá od manžela. Když si vzpomenu na manžela, tak se mi chce zvracet.‘
Reaven: Chvíli to trvá, pak ti začne holit podpaždí a nakonec nohy.
Darkmina: ‚Už se ničemu nedivím, jen to musím přetrpět. Doufám, že už to nebude trvat moc dlouho.‘
Reaven: Nakonec zašeptá “ Slibte, že se nebudete o nic pokoušet.“
Darkmina: Nic jiného mi nezbývá. „Ano, slibuji.“
Reaven: Odepne ti jednu nohu, aby tě mohla oholit i na místě kde byly pásky. Pak ti nohu opět připoutá. To samé udělá i s druhou nohou. Pak tě celou ještě otře a osuší. Najednou se cítíš ještě víc nahá.
Darkmina: ‚Je to vážně zvláštní pocit a je mi už dost zima.‘ „Slečno, nechci vás otravovat, jen je mi už docela zima, tak se chci zeptat jak dlouho tady ještě budu takhle nahá?“
Reaven: „Netuším“ špitne. Pak si vše sklízí a odnáší, ale jen aby se za chvíli opět vrátila. Začne tě odepínat.
Darkmina: ‚Konečně volná, možná je tohle má jediná šance na útěk.‘ Nepatrně do ní strčím a dávám se na útěk. Sice jsem nahá, ale určitě nějaké oblečení najdu.
Reaven: Dívčina zavrávorá. Dobíháš ke dveřím, ze kterých přicházela ta dívka, otevíráš je. Nikdo za nimi není. Je to špatně osvětlená místnost s různými a zvláštními věcmi. Naproti tobě si všimneš dalších dveří.
Darkmina: Ještě za sebou řeknu tlumeným hlasem: „Omlouvám se.“ A utíkám ke dveřím, doufám, že budou odemčené a nikdo za nimi nebude.
Reaven: Dveře jsou odemčené. Vyběhneš na chodbu kde je hromada dveří. Vyběhneš těsně před jeden postarší pár. Žena okamžitě začne křičet. Muž si tě chvíli se zálibou prohlíží.
Darkmina: ‚Ach ne, proč tak ječí, akorát mne prozradí.‘ Běžím dál, otevřu jedny dveře a konečně nacházím nějaké oblečení. Sice to nejsou žádné hezké šaty, jen obyčejné sesterské, ale lepší něco než nic. ‚Teď si musím dávat pozor, aby mě nikdo nechytil a možná se odsud i dostanu.‘
Reaven: Snažíš se co nejrychleji obléct. Z chodby je slyšet poplach. Sotva si přes hlavu natáhneš šaty s tím, že se vydáš dál. Vběhnou dovnitř ti dva pohůnci co byly s doktorem. Za nimi stojí ten postarší pán a říká pořád. „To je ona, co vyběhla z těch dveří celá nahatá.“
Darkmina: ‚Ne, to je smůla. To snad nikdy neskončí.‘ Vrážím tomu blíž ke mě loket do břicha, on zachrčí a já kolem něho proběhnu. Běží za mnou ten druhý, snažím se mu uniknout, ale už mě téměř dohání. Přede mnou jsou dveře, najednou se otvírají, vběhnu dovnitř a zavírám je.
Reaven: Vběhneš přímo do jídelny. Kde několik pacientů jí. Než se stihneš zorientovat už jsou oba pohůnci za tebou. Dáš se na útěk cestou mezi stoly směrem, kterým si myslíš že je východ. Už si téměř tam, když ze předu vyjde další ošetřovatel spolu se sestrou. Muž je pohotový a chytne tě za ruku. Snažíš se mu vysmeknout, ale jeho stisk je pevný. Povalí tě. Kopeš kolem sebe, aby jsi ho setřásla. V tom ucítíš píchnutí. Vidíš sestru jak se od tebe zvedá s prázdnou injekcí. Najednou jsi slabá a malátná. Omdlíš.
Reply