Dáreček

Tohle je jednorázová povídka u které nepředpokládám další pokračování. Nějak mi bleskl hlavou nápad a tak jsem to ze sebe rychle vysypal, abych to nezapomněl a vzniklo tohle. 😀 A omlouvám se všem kdož čekají na další díly zavedených sérií, že opět musí čekat dál. Snad se vám tahle povídka bude alespoň trochu líbit a krásné vánoční svátky.

Stěrače starého fordu nestíhaly stírat. Chumelilo se a cesta byla sotva průjezdná. Auto si tak jen s obtížemi dělalo cestu sněhem. Ještě před dvěma hodinami byly cesty sjízdné bez jediné vločky, nyní se začínaly pomalu tvořit v některých místech závěje. Světlomety nedokázaly řidiči osvítit silnici moc dopředu a proto se auto pohybovalo po silnici jen pomalu. Rick, který byl unavený po šichtě a právě se vracel domů neměl dobrou náladu. Doufal, že bude doma včas, aby si ještě mohl pustit zápas. Tímhle tempem to však nestihne. Na každé stanici v rádiu navíc vyhrávali samé vánoční písně, ostatně jako každý štědrý večer a Rick ani nečekal nic jiného. Za chvíli raději rádio vypnul. Neměl rád Vánoce. Ostatně i proto si vzal dnešní šichtu, aby si ten den co nejvíce ukrátil. Teď už bylo po půlnoci a podle pohádek měl Santa právě nadělovat dárky.

Cestu dobře znal, a tak mu počasí moc vrásky nedělalo, ostatně jezdil tudy často. Navíc přeci jen nechtěl, aby v té vánici narazil do nějakého zvířete. Ne, že by mu bylo líto nějaké zvěře co by srazil, spíš by mu mohlo poškodit auto. A čekat na odtahovku, nebo nedej bože policii v tomhle počasí, to se mu opravdu nechtělo. Nejen, že v tomhle počasí by se za ním nikdo nehnal, navíc i kdyby vyrazily ihned cesta z města sem by v tomhle počasí trvala přinejmenším snad hodinu. A Ricka tímto tempem čekala ještě nejméně hodina k němu domů. Bydlel až za lesem poblíž vesnice. Neměl moc rád lidi a tak byl rád, že žije stranou ode všech a má klid. Tohle počasí Rickovi rozhodně na náladě nepřidávalo a zápas měl každou chvíli začít. V myšlenkách už se viděl doma.

Všimnul si toho až na poslední chvíli. Dupl na brzdu a strhl volant. I přes to, že auto nejelo příliš rychle, na sněhu dostalo dostalo smyk. Rick se jen snažil udržet auto na silnici a netrefit strom. Když se auto zcela zastavilo napříč přes celou silnici Rick začal přemýšlet co to na té silnici viděl. Zvíře to určitě nebylo, ale nepřišlo mu to ani jako člověk. Že by jen nějaká větev nebo spadlý strom?

Podíval se směrem kde zahlédl překážku. Nic tam v té tmě neviděl. Když se už začal ujišťovat, že to přece jen byl nějaký strom a chtěl začít opět pokračovat v cestě. Blesk pročísl oblohu a Rick měl na okamžik pocit, že u jedné krajnice zahlédl na zemi siluetu čehosi co se hýbe. Povzdechl si. Vypadá to, že zápas nestihne.

Šáhl do kaslíku pro baterku a vyrazil do tmy. Po několika metrech došel na místo. Na zemi leželo něco černého. Nejprve si myslel, že je to nějaký odhozený pytel, který se hýbe větrem. Až po chvilce mu došlo, že je to člověk. Rychle se k osobě sklonil. Byla to žena a něco nesrozumitelného hučela. Vypadalo to, že se nemůže zvednout a je promrzlá na kost.

„Stalo se vám něco? Já vás v tý tmě vůbec neviděl. Haló, jste v pořádku?“ Vychrlil ze sebe. Dostalo se mu jen dalšího zahuhlání. Vypadalo to, že se žena snaží postavit. Pomohl jí. Až teď si ženu pořádně prohlédl. Byla celá zvláštně oblečená. Celá v černém a lesklém oblečení. Zahalovalo jí téměř celou a tak těsně, že měl pocit, že ta žena před ním je nahá. Z jejího těla viděl jen obličej. Zbytek hlavy zakrývala kukla z toho stejného materiálu a v puse měla nějaký předmět. To vysvětlovalo to huhlání kterému nebylo rozumět. Při zvedání si všiml, že žena má ruce v nějakém vaku za zády a na nohou boty na velmi vysokém podpatku, musela chodit úplně pošpičkách. Což šlo jen velmi obtížně.

Rick se jí pokusil sundat roubík, ale žena ho zarazila a snažila se dostat k autu. Nechal jí tedy a pomohl jí nasednout do auta. V autě si ji mohl lépe prohlédnout. Vak na ruce, obojek na krku a pouta na nohou měly na sobě zámek. Roubík ho však neměl. Ten kdo jí to udělal si zjevně myslel, že není šance, aby si ho sama sundala a tak se s dalším zámkem nezdržoval. Rick ho tedy rychle rozepl a vyndal ženě z pusy.

„Děkuji.“ Vydechla žena. Když viděla jak na ní Rick kouká a že přemýšlí jak jí vysvobodit minimálně z toho vaku kde měla ruce, rychle dodala: „Teď prosím rychle jeďte. On mě bude určitě hledat. Nesmí mě najít. Prosím.“

„Co se vám stalo? Co tu vyvádíte takhle oblečená, vždyť jste mohla umrznout!“

Žena vysílená a promrzlá jen naříkala, aby zavolal na policii, aby ji tam odvezl.

„Víte co vezmu vás k sobě, tam si můžete zavolat. Je to ke mně blíž a alespoň se dřív zahřeje“ S těmito slovy, si sundal bundu a dal jí přes záhadnou ženu, aby jí alespoň trochu zahřál.

„Hlavně už jeďte!“

Rick ještě zaváhal a pak zabouchl dveře, oběhl auto a sedl si na místo řidiče. „Dobře, dobře. Už jedu. Ale chvíli to potrvá, co kdyby ste mi zatím řekla kdo jste a co se vám proboha stalo.“

Neznámá se pokusila lépe se posadit a pak chvíli oddychovala. Teplo v autě jí očividně udělalo trochu lépe. Pak se pustila do vyprávění a auto se vydalo pomalu na cestu.

„Já no… jmenuji se Lucy a vydala jsem se za svým přítelem. Chtěla jsem ho na Vánoce překvapit. „Takhle oblečená?“ Zarazil jí Rick.

„Ne, to ne. Za to může ten šílenec.“

„Šílenec?“ Rick se zarazil, podíval se na Lucy do zpětnýho zrcátka. Bylo na ní vidět, že na ní vidět, že má strach. „O čem to mluvíte?“

„No jak jsem říkala chtěla jsem svého přítele na Vánoce překvapit. Je kvůli práci na druhé straně států a já si řekla, že na svátky za ním přijedu a překvapím ho. A to se mi povedlo. Přiletěla jsem za ním už začátkem prosince. Přišla jsem k němu domů a načapalo ho s jednou courou. Hrozně sme se pohádali a já utekla. Skoro všechny peníze jsem dala za letenku tam, takže jsem se rozhodla, že zkusím zpátky cestovat stopem.“

„A to jste se nebála?“

„Ne, už jsem to několikrát absolvovala a popravdě v ten moment mi bylo i všechno jedno. Ostatně asi až do půlky cesty bylo všechno v pohodě. Než…“

Pak se Lucy zarazila. Rick se podíval do zpětného zrcátka. Viděl jak se Lucy zase stáhla více do sebe, koukala někam na zem ale vyprávěla dál.

„Než mi zastavil on. Říkal, že má cestu tím směrem měl mě svést asi 50 mil. Po cestě jsme si povídali o všem možném. Byl sympatický. Starší než já, ale nevypadal nějak nebezpečně. Spíš naopak. Dokonce jsme se po cestě stavěly na benzínce a on mi tam koupil kafe a něco k jídlu. Ale už tenkrát mi to mělo být divný. Celou dobu co jsem jedla a pila po mě tak divně koukal. I pak když jsme byli už na cestě se ten jeho výraz změnil. Pořád na mě pokukoval a jako by mě očima svlékal. V tu chvíli jsem si však ničeho nevšímala. Byla jsem ráda, že se mu líbím. Dokonce bych si to s ním i rozdala kdyby si řekl, asi teda spíš hlavně na truc ex-příteli, ale stejně. Pak si jen pamatuju, jak na mě přišla najednou hrozná únava. Ještě než jsem usnula tak jsem si všimla, že jsme minuli odbočku. Chtěla jsem mu něco říct, zeptat se ho co blbne, proč nezastavil, Vím, že jsem chtěla otevřít dveře od auta. Ale tělo mě už neposlouchalo a já všechno měla jako ve snu a pak si pamatuju až probuzení.“

Lucy byla několik minut zticha. Jako by to vše ještě vstřebávala. A Rick jí nechtěl pobízet. Pak Lucy zvedla hlavu a zeptala se: „Kolikátého vlastně dnes je?.“

„Dnes je už vlastně 25. Právě teď Santa roznáší dárky.“ Zkusil zažertovat Rick. Ostatně byl to jeho zvyk snažit se zlehčit každou situaci nevhodným žertem.

Lucy si toho však nevšímala. „Takže to je asi 14 dní. 14 dní jsem byla u toho šílence.“ Zamumlala.

Pak bylo zase chvíli ticho a pak pokračovala. „Když jsem se probrala, už jsem měla na sobě většinu toho co vidíte. Vysvětlil mi, že to je latex a že to od té doby bude moje druhá kůže a nikdy ho už nesundám. Cítila jsem jak si mě prohlíží, ale nemohla jsem se bránit, protože mě připoutal ke zdi. Schválně dal na protější zeď zrcadlo abych se viděla. Cítila jsem jak mě to všude obepíná. A hrozně mě boleli nohy od těch bod. Navíc ten korzet mi nedovoloval pořádně dýchat.“

„Pak mi začal říkat, další šílenosti, jako že jsem jeho hračka. Že mu musím říkat Pane a poslouchat ho. Samozřejmě, že jsem brečela, prosila ho ať mě pustí, ale vůbec na mě nebral ohled. Vždy se jen kvůli tomu naštval a pak mě bil. Pak mě začal dál trápit, on tomu však říkal výcvik. Musela jsem se nejprve učit chodit v těch botách. Poutal mi ruce za zády jako mám i teď. A musela jsem se cvičit i v sexuálních praktikách.“

Opět další odmlka. Rick si jen nervózně odkašlal.

„Každé ráno jsem mu ho musela vykouřit a každý večer mě ojel. Co však bylo nejhorší bylo, že mi to nevadilo. Dokonce se mi to líbilo. Víte, dával mi něco do jídla a vody, byla jsem skoro pořád vzrušená. Navíc když byl pryč, musela jsem nosit pás cudnosti, abych se nemohla sama uspokojit a zároveň jsem měla vyplněné obě dírky. Večer když se vracel z práce jsem tak byla vždy šíleně nadržená. A on si užíval jak i přes svůj odpor ho prosím, aby mi to udělal.“

„A jak jste mu utekla?“

Dnes večer přišel ožralej, odpoutal mě a ošukal jako vždy, ale zapomněl mě pak připoutat zpátky k řetězu, který mi dovoloval jen omezený pohyb po domu. A tak jsem využila situace, zjistila jsem, že i dům nezamkl a tak jsem utekla.“

Lucy se opět rozbrečela. Rick se jí nesnažil nějak utěšovat, jen tiše řídil. Když však dál už nepromluvila, řekl: „Za chvíli už budeme u mě, udělám vám čaj, zavolám policii a vše jim pak řeknete. A samozřejmě se vám to pokusím sundat.“

„Děkuji.“ špitla ještě Lucy než pak vysílením usnula.

Rick pomalu přijel až k němu domů. Zaparkoval auto, vzal Lucy do náručí a odnesl jí k sobě na gauč před rozpálený krb, aby se ohřála. Lucy se neprobudila. Rick jí vzbudil až když udělal čaj a připravil jí sendvič aby se najedla. Pak si uvědomil, že má Lucy vlastně spoutané ruce. „Asi bych vám to nejprve měl sundat.“ A zvednul se.

„Prosím, dejte mi alespoň napít, mám hroznou žízeň.“ Rick jí tedy dal šálek s čajem k ústům a nechal jí ať se pomalu napije. Vypila celý šálek. „Teď najdu něco abych vás mohl osvobodit.“

Rick vyšel ven a šel do dílny, kde měl štípačky. Pak se vrátil a našel Lucy jak spí. Nechtěl jí budit a tak jí odnesl do postele. Pak si sedl vedle ní a prohlížel si jí. Byla krásná, její tělo v tom upnutém latexu bylo téměř neodolatelné. Musel se celou vůli přinutit aby se jí nedotkl a nehladil jí. Chvíli mu přišlo jak je takhle celá v latexu a spoutaná, že vypadá jako dárek. Usmál se nad tím a šel si lehnout.

Ráno se Lucy probudila do bílého dne. Chvíli jí trvalo než si vzpomněla co všechno se událo. Pak si všimla, že jí Rick pozoruje.

„Dobré ráno.“ Pozdravila nesměla. „I Tobě.“ „Možná by jste mě už mohl dostat z těch zámků? A policie tu ještě nebyla?“ Lucy se začínal zmocňovat neblahý pocit.

„Ale jistě, rád tě těch zámků zbavím. A co se týče tvé druhé otázky i ta je kladná. Policie tu byla.“ „No a kde jsou? Proč tu nejsou? Co se stalo?“

„Víš v noci jsem trochu přemýšlel. Žiju tu sám, nikdo za mnou nechodí a nemám ani přátele, ostatně o ně ani nestojím. Nemám lidi moc v lásce. A tak jsem policii poslal pryč. Víš mají mě za podivína a lidi z vesnice mi tu občas dělají naschvály. A tak když jsem jim řekl, že sem měl pocit že tu někdo kolem chodí a že mi určitě chtějí něco udělat, tak se na sebe jen podívali, pokývali hlavami, že to sepíšou a zase odjeli.“

„Ale proč?“ Zavzlykala Lucy.

„No protože jsem si uvědomil, že mi tě Santa nadělil. Nebyla to přeci náhoda, abych tě našel zrovna v tuhle noc. Dal mi tě jako dárek.“

„Nééé, nééé to nemůže být pravda. Pusť mě ty parchante.“

„Uklidni se jestli nechceš dostat. A věř mi, že já si tě budu hlídat mnohem víc. Ostatně hned se přesvědčím jaké výsledky měl tvůj výcvik a případně budu muset být důslednější.“ S těmito slovy si začal Rick stahovat kalhoty.

„Tak a teď splň svojí ranní povinnost, ty můj vánoční dárečku.“